Respektuji, respektuješ, respektujeme?

15Prosinec

Respektuji, respektuješ, respektujeme?

Minulý rok jsem se svým přítelem cestovala měsíc po Tanzánii. Je to země, kde vedle sebe žijí muslimové a křesťané. Nemají mezi sebou problémy. Vzájemně se respektují a neobvyklá nejsou ani smíšená manželství. Přesto mi tam neustále běželo hlavou… pokud jsou tady muslimské ženy zahaleny šátkem proto, že chodit nezakrytá je špatné/hříšné/nečisté, co si myslí o mně a co o dalších nezahalených ženách? Neprobíhá tady pod rouškou klidu a úsměvu něco pěkně zapáchajícího? Proč by si o mně měly myslet něco dobrého? Zajímalo mne to a tak jsem na to téma mluvila s místními. Někteří křesťané vnímali muslimy spíše jako hloupé, protože o důvodech ženského zahalování vůbec nechtějí přemýšlet, natož diskutovat. Prostě je to zvyk. Jiný muslim, velmi inteligentní muž, nám popsal, jak se jeho dcery vždycky těšily, až budou moci nosit šátek jako jejich starší členky rodiny, či kamarádky. Nikdo je k tomu nemusel nutit. Šátek navíc považují za něco, co je zdobí. Na ženy bez šátků se prý nedívají negativně. Rozhovorů na toto téma jsem nevedla tolik, abych mohla dělat globální závěry. Z těch pár odpovědí jsem však získala paradoxní dojem. Kdo tady koho vlastně respektoval? Křesťané vyznávající „svobodu v oblékání“, nebo muslimové, kteří nikoho nesoudili za svou volbu? Celá tato kulturní otázka je obsáhlejší. Chci spíš ukázat, jak je pojem „respekt“ široký a jak moc může kolidovat se svobodou člověka.

V jedné tanzánské vesnici nedaleko pláže, jsme narazili na ceduli s piktogramem přeškrtnutých plavek. Slušně nás tu žádali, abychom respektovali jejich zvyky. Tuto ceduli sem dali v důsledku předchozí zkušenosti, kdy se jedna Evropanka prošla po vesnici v plavkách. Pro Tanzánce nepřijatelné snad i v křesťanských kruzích. Kdo tu koho respektoval? Lze člověka respektovat a přitom ho zároveň omezovat v jeho přirozenosti a svobodě? Chovala se Evropanka k místním lidem s respektem k jejich zvykům, když se rozhodla chovat jako svobodný člověk v souladu se svým svědomím? A co teprve v ortodoxnějších zemích… Byla bych ochotná jet do země, kde mne na letišti přinutí zahalit se šátkem, nebo dokonce burkou? Popírat sama sebe? Schovávat se pod přikrývku jako něco špatného?

Jak mám vlastně respektovat někoho, kdo nerespektuje mne jako rovnoprávnou bytost? Každý má své hranice jinde. Trochu mi v hledání mých vlastních hranic, ale i respektu k lidem s odlišnou kulturou, pomohla představa, že i v naší zemi ještě před několika desetiletími nebylo slušné nosit sukně nad kotníky, vdané ženy chodily jedině s čepcem či šátkem a velké výstřihy byly považované za vyzývavé a nevhodné. Ani dnes není možné chodit svobodně na ulici jen tak ve vlasech, přestože je to vlastně to nejpřirozenější, co může být. Za nahotu, nebo dokonce za sex na veřejnosti, by byl člověk zadržen za pohoršování veřejnosti a možná i špatný vliv na mládež. Co je na tom ale nepřirozeného? Vytváříme naše vlastní nálepky, které říkají, co je a co není slušné a společensky přijatelné. Svoje hranice si nastavujeme v souladu s tím, z čeho ještě máme dobrý pocit a z čeho už ne.

Mnoho lidí se považuje za bezkonfliktní tipy, protože se konfliktům vyhýbá. Považují to dokonce za svou přednost. Důsledkem ovšem je, že svůj názor sice neventilují, ale beztak si myslí, že mají pravdu. Ale co se v tu chvíli mezi lidmi děje? Povýšení sama sebe nad druhého a velký, velký nerespekt. Pokud ovšem chci, aby mě druzí respektovali, musím nejdříve začít u sebe. Musím začít sama respektovat ostatní. Pokud se přistihnu přitom, že se nad druhým povyšuji, nebo jím dokonce pohrdám, je to podnět na práci se sebou.  Navíc platí rovnice, že každý odkládaný konflikt představuje úsporu energie dnes, ale větší problém a větší výdej energie zítra. Co z toho vyplývá? Pokud něčemu nerozumím, stačí se ptát, zajímat se o názory druhého. To je mj. způsob, jak respekt projevuji – nečiním závěry, nesoudím, ale se zájmem a respektem se ptám na to, čemu nerozumím. Věnuji druhému svůj čas a energii a tím rozšiřuji svůj úhel pohledu. A to se vyplatí. Prodej ready made  :)

 

Poznámka:

Pokud Vás zajímá, jak otevírat konflikty a řešit výměnu názorů s respektem, zvu Vás na seminář na téma „Emoce a konflikty v našich rukách“. Více informací zde.

Autorka článku: Adéla Humlová

Více o autorce najdete zde.

Autor článku: Adéla Humlová  Vydáno: 15 Dec 
  • Komentářů k článku: 0

    Napište nám váš názor

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


    Team